Procitnutí

11. června 2006 v 14:19 | Eba |  Evoloviny
Život mi protéká mezi prsty jako jemná zrnka písku. A já, místo abych prsty semkla pevně k sobě a nenechala utéct už ani zrníčko, jen se na tu spoušť dívám a čekám, až někdo přijde a bude ta má zrnka chytat do svých dlaní. Nepřichází už dva roky. A předtím jsem žila jen v iluzi něčích dlaní pod těmi svými.
Od mého letního návratu z Hamburku se tenhle pocit stále násobí. Jen jsem se tomu dosud ani nesnažila nějak bránit. Žila jsem v dobrovolném stereotypu. Nebudu bít hlavou o zeď, i když teď, po tom, co mi to konečně došlo, mám největší chuť udělat právě to.
Budu si muset od života začít víc brát a taky zkusit víc dávat. Nepromrhat už ani minutu. Probrat se z několikaleté letargie. Nikdo nebude žít za mě, cizí vzpomínky nebudou nikdy moje a už vůbec ne cizí úspěchy. Teď už snad obuji tu správnou botu, kterou se budu moct řádně nakopnout do zadku. Donutím se nic neodkládat, protože není na kdy.
Už dost, povídám. Prober se, vstaň a všechen ten písek zase pěkně posbírej!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ada Ada | E-mail | Web | 11. června 2006 v 16:04 | Reagovat

Ebi, tak přesně s tímhle pocitem jsem se prala těsně před tím, než jsem totálně překopala svůj život. Moje změny byly radikální, Tvé takové být nemusí, ale věř, že stačí málo, aby ten zatracený stereotyp zmizel. Každopádně držím palce, aby se podařilo. Ale to uvědomění, o němž píšeš,už  je polovina cesty...

2 tee33 tee33 | Web | 11. června 2006 v 17:38 | Reagovat

Jj, taky se mi náznak takového pocitu dřív občas v hlavě a srdci mihnul, i když spíš jen z nedostatku času aktuálně realizovat to všechno, čím si život užívám a dávám mu smysl namísto přežívání teď. Začala jsem některé věci dělat jinak, párkrát jsem udělala něco "proti" svému přesvědčení (nechat se kamarády vytáhnout ven, i když už se mi nikam nechtělo, poslechnout muziku, která není mojí krevní skupinou...), zjistila, že je to super, člověk se nabije energií, dobrou náladou, pak jde všechno líp ve škole, v práci...

Neunesl to tedy můj tehdejší kluk, jenže s tím nově získaným (nebo spíš uvolněným - protože se nepředěláš, jen ze sebe pustíš ven to, co v Tobě někde na dně je) drivem jsem se přes to mnohem snáz dostávala, než by to bylo jinak... A pak přišel O. a s ním to jinak než vesele a energicky ani nejde. Buď by člověk za ním vlál jak hadr na holi (v létě) nebo bychom zarostli pavučinami oba (v zimě když depresí, to pak já svou mysl očišťuju právě svým nadšením a na kakabuse musí člověk do určité míry kašlat...).

Takže držím palce, ať tu botu nazuješ co nejdřív a pevně si ji uvážeš :))

3 mademoiselle Prosím mademoiselle Prosím | Web | 11. června 2006 v 18:01 | Reagovat

Šťastnou proměnu. Někdy je dobré překopat život.

4 Eba Eba | 11. června 2006 v 19:33 | Reagovat

Adu, radikální ty změny asi vážně nebudou, na venek možná nebude nic poznat. Hlavně musím líp zužitkovávat svůj čas a neskuhrat pořád, že je ho málo.

Tee, doufám, že ji nazuji hned, nejpozději zítra. :) Problém je taky v tom, že se nechávám hodně inspirovat, ale málo realizuji. I to chci změnit. Snad se to povede.

Mademoiselle, děkuju, překopu :)

5 tee33 tee33 | Web | 11. června 2006 v 19:51 | Reagovat

Ebo, nevím, těžko na blogu odhadovat a pouštět se do psychologií inspirovaných diskuzí (mimochodem, bloggeři by byli dobrým námětem na seminárku, ne-li diplomku nějakého aspirujícího psychologa, si myslím:) )... ale přijde mi, že tahle potřeba zefektivnění promluvila poprvé při založení Tvého blogu, jako by sis tady už jen dotřiďovala ten pelmel v hlavě a vlastně se už tím chystala na změnu, nabírala na ni síly.

Takovýhle pocit většinou nepřijde náhle...

A doufám, že se u procesu necháš na blogu sledovat ;)

6 Eba Eba | 11. června 2006 v 20:48 | Reagovat

Tee, ta virtuální seberealizace mě ale právě zdržuje od té reálné. Navíc jsem to tu zakládala hlavně z důvodů dokumentárních a proto, že se mi nechtělo o svých 5* psát deníček :) Pak mě to psaní nějak chytlo, přišly jste vy a už nemůžu přestat. Přesto bych blog-svět měla o něco omezit a být užitečná v tom opravdovém. Návrat ke svým svíčkám plánuju od Vánoc! A buď to jsou finance nebo čas, co mi to nedovolí. Možná jde ale zas jen o výmluvy.

Ten svůj hlavový pelmel si tu skutečně utřiďuju, to jó, a komentáře mi pomáhají možná víc než samotné třídění. Takže teď budu žít, aby bylo o čem psát, a psát (a číst), abych nacházela stále novou inspiraci k životu. :)

Proto sledovat se nechám určitě.

A k té seminárce... Respect přece studuje psychologii. Stálo by to za pokus, udělat ze sebe na chvíli zkoumané králíčky. Navrhnem jí to? :)

7 tee33 tee33 | Web | 11. června 2006 v 22:55 | Reagovat

Jj, vím, že to zdržuje, ale myslím, že rozumné holky najdou po nějaké době, kdy je blog počátko-pohltí, tu správnou míru, jak si ho nenechat přerůst přes hlavu :)

Svíčky? Ukaž! My už Tě k nim pak zas dokopeme!! ;) Předveď nějakou novou. Peníze Tě občas zarazí, to je pochopitelné a omluvitelné, čas, ten najdeš snáz, ne? ;) Držím palce!

8 tee33 tee33 | Web | 11. června 2006 v 22:56 | Reagovat

A k respectce, pravda, a já si myslím, že ona už to stejně poctivě sleduje, jen... no, návrh na školní zpracování bychom jí mohly dát :)

9 Eba Eba | 12. června 2006 v 8:33 | Reagovat

Tee, nezdržuje, kdepak! :) Snad máš pravdu, snad zbude jen pohlcení v té správné míře. A když se podívám z okna, začínám být o tom přesvědčena. Copak se dá v TOMHLE sedět u počítače?!

Svíčky, až se mi povede se k nim zase dostat, budou zatím spíš o experimentech. Před Vánoci jsem si už jakž takž zvykla na parafín a jeho vlastnosti. A krátce na to přišlo zjištění o jeho škodlivosti, neekologičnisti. Takže přechod na stearin, první pokusy, zas od začátku. Ještě ho doma trošku mám. To by na jeden dva pokusy mělo stačit. Navíc plánuju svíčkový dárek Jáje do nové ložnice, tak bych asi měla pospíšit. Už je to všechno na spadnutí... (Jen ty peníze, to je potíž. Vždycky si říkám, jo, příští měsíc už to objednám, to žádné výdaje navíc mít nebudu. A pak se zas stane něco veselého – např. se vys--- mobil atp. a já jsem zase namydlená. Takhle přesně jsem nechtěla dopadnout – čekat na každou výplatu. Nikdy jsem nechápala, že se říká „no jo, je po vejplatách, tak lidi blázněj.“ Tak daleko ještě nejsem. Ale dá to zabrat, udržet si na kontě pro mne NEšokující sumičku. Jak je to pěkné, když se ta suma najednou o „tolik“ navýší, ale během měsíce zas postupně mizí a mizí a mizí až jsem zase tam, kde jsem byla... :) )

Díky za podporu, Tee. A Respectku bysme o tak geniálním nápadu rozhodně měli informovat :D

10 Jája Jája | 12. června 2006 v 10:53 | Reagovat

Ebi, já tomu věřím, že pro tebe někde někdo je. On je určitě taky smutnej, že  nemůže nikde najít tu svojí Ebču. Ale vy se nakonec najdete, uvidíš!!! A nebo ti ho najdu já :)))

11 tee33 tee33 | Web | 12. června 2006 v 11:11 | Reagovat

Ebo, však my na Tebe dohlédneme ;) A Jája určitě nejen ve virtuálním světě :) Za podporu snad ani neděkuj, však je to tady na blogu často takový výměnný obchod s porporou.

12 Eba Eba | 12. června 2006 v 11:58 | Reagovat

Jájo, jak taroty pravily, minimálně mi k němu dopomůžeš. Tak se koukej činit, jímá se mě zoufalství :(

Napsalas to ale moc pěkně...

Tee, však mi to prospěje, být chvilku zase pod dohledem. Sama sobě se vymlouvat můžu, i když pak ta lepší polovička tu horší stejně zfackuje, ale vás neoklamu. To bych ani nechtěla, to bych si moc nepomohla.

Joj, to bude očistec :)

13 tee33 tee33 | Web | 12. června 2006 v 12:12 | Reagovat

A k pánskému tématu - "blbý" (jinak se to snad ani nedá napsat :) ) na těchhle srdečních záležitostech je, že se nedají moc uspíšit, jen jim jemně napomáhat. Tak zatím užívej ty klady toho, že si hraješ na pískovišti sama, někdy je hodně těžké chytat písek toho druhého, když bys sama potřebovala jeho pomoc.

Nechci, aby to znělo jako "káže vodu, pije víno"... jen i Ty i já víme, že racionálně se dají výhody najít i na tom i na onom. Tak je teď hledej na bytí sama ;) - ale zárověň hledej i toho pána z apomoci Jáji :) Držím palce, myslím na Tebe! (Taky jsem tam jednou byla...)

14 Eba Eba | 12. června 2006 v 13:24 | Reagovat

To je dobré občas si připomenout. I proto se chci nakopnout a nenechat si moc času na přemýšlení o samotě.

Takže jak píšeš, stavět pěkně bábovičky sama na svém písečku a jen občas někomu nabídnout „hrabičky nebo lopatičku“... Třeba si přisedne a už neodejde :)

15 tee33 tee33 | Web | 12. června 2006 v 14:09 | Reagovat

A pak budete stavět hrady z písku, co jsou přece jen pevnější než lecjaké vzdušné zámky ;)

16 Eba Eba | 12. června 2006 v 14:28 | Reagovat

:)))

Už aby to bylo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama