Další štaflík pokořen

5. června 2006 v 20:07 | Eba |  Evoloviny
Budu držet partu s Jájou a Adou a poodhrnu závěs tajemna, jímž je má blog-osobnost obestřená, tentokráte dost radikálně.

Začnu od začátku, jak se sluší a patří.
Eba byla dítko usměvavé (v maminčině náruči především),
až hravé
a taky trochu žravé.
Měla oblíbené plyšové zviřátko a - co si budeme namlouvat - nejen o psích pánech platí, že přejímají podobu svého miláčka...
Máte doma také takové prvotřídové foto? Ručky pěkně složené na Slabikáři nebo Živé abecedě, povinný úsměv, brebentící spolužáky se stejně založenýma ručkama na stejných Slabikářích za vašimi zády? Kde jsou ty časy...
Přeskočme pár let. Eba v jednom ze svých krátkovlasých období - před čtyřmi roky.
Maturitní ples absolvovala Eba s poněkud hektickým úsměvem. Vytrhli ji ze starostí s tombolou, postavili na schody, řekli "usměj se", blesk, a zas ji vrhli do stresu a shonu.
Eba na tablu. Jsem to ale vykuk!
Ebin hamburský rok a hamburští přátelé - tři R, to čtvrté schované za hledáčkem...
A ta nejaktuálnější - silvestrovská, sestrobratrská:
Eby jestě aktuálnější jste si mohli všimnout v jiném článku...
Tak taková tedy jsem. Culící se měsíček, skřítek, vykuk prsní, vyplazovač vočí, prostě Eba.
Máte-li chuť, přidejte se k nám a odhalte se! Ráda předám kolík.
-----
PS: Pokud byste se snad chtěli dozvědět víc o tom, jak to s Ebou je a jak to všechno začalo, klikněte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 6. června 2006 v 8:48 | Reagovat

Ebi, ty jsi komik!

2 Eba Eba | 6. června 2006 v 8:51 | Reagovat

No hadej, u koho se inspiruju :)

3 tee33 tee33 | Web | 6. června 2006 v 10:11 | Reagovat

Eba to vzala pěkně od podlahy :) Jestli do sebeodhalování půjdu, tak asi spíš postupně, plíživě a po kouskách ;)

4 tee33 tee33 | Web | 6. června 2006 v 10:12 | Reagovat

Ale jinak: abych nezapomněla pro samé vymlouvání se :) vypadáš moc mile a vesele! Tak jako píšeš ;)

5 Eba Eba | 6. června 2006 v 10:35 | Reagovat

tee, taky jsem se dlouho rozmyslela co, jak a hlavne jak moc. Ale vlastne na tom nesejde. Ta jedna vykukovska tablova fotka se da najit u Jaji a na svuj blog odkazuju i na spoluzacich.cz, takze vsichni mi byvali spolustudujici, i ti, u kterych bych to vlastne ani nechtela, se sem mohou dostat.

Hrabala jsem se ve starych albech hmotnych a novych albech elektronickych a nakonec tech fotek, ktere stoji za to, se naslo mnohem vic, nez jsem cekala a zamyslela. Nemohla jsem vas o ne osidit :)

A diky za chvalu. Vsak ty jsi taky takove mile uvolnene stvoreni. Dle fotek i dle psani... :)

6 tee33 tee33 | Web | 6. června 2006 v 11:35 | Reagovat

Oooo, děkuji :)

Problematika veřejnosti a neveřejnosti, resp. spíš konkrétnosti a anonymity blogu je věčná... Taky mám blog spíš konkrétní. Cizí lidé si mě sice asi úplně celou a se vším všudy nedohledají, ale pro lidi z mého okolí je to čitelné až dost :) A nakonec, já jsem tak s tím spokojená.

O víkendu jsem u tatise objevila nějaké fotky malé Tee, ale ve velkém formátu (asi A3,5 ;) ), ty snad stojí za zvěřejnění, ale bude mi chvíli trvat, než je zprovozním v elektronickém, světě. Ale tak hezký šatičky jako ty na fotce s dortem jsem tedy neměla :)

7 Chronikarka Chronikarka | Web | 6. června 2006 v 14:41 | Reagovat

Jo, jo, koukam, ze Eba to bere hezky odpovedne. Plni jednu stafetu za druhou, z ni ma kazdy blogger radost :o)! A zvlast kdyz se takhle hezky culi z fotek :o)). Pridavam se k Tee. Mila, sympaticka, prijema a zajimava!

8 Eba Eba | 6. června 2006 v 17:34 | Reagovat

tee, to víš, maminka švadlenka. Sice během těch let povýšila několikrát - na myš kancelářskou (jsme teď taková myší domácnost), ale pořád jí to pěkně šije. :)

S tou anonymní neanonymitou jsem vlastně taky spokojená, ale na druhou stranu zas opatrnější. Na fotky se těšíme, tak si popil! :)

Chroni, hloupý, kdo dává (kolík), hloupější, kdo nebere (kolík :))... Když už došlo na lámání chleba, co bych si neulomila taky.

A díky díky i tobě za ty komplimenty.

Jo, a to jsem chtěla: nikdo jste mi neprozradil, jak to máte s těmi prvotřídovými fotkami. Dychtím, dychtím...!

9 Eba Eba | 6. června 2006 v 20:50 | Reagovat

A abych nezapomněla - k tomu culení, ono to u mě ani jinak nejde. Když se neculim, vypadám jak tele. Jediná výjimka je snad ta krátkovlasá... Tak takhle jsem na fotkách aspoň jako culící se tele :)

10 Jája Jája | 7. června 2006 v 8:37 | Reagovat

Ebi, mám úplně stejnou fotku!!!

Slabikář, růžová mikinka, sestřih ala helmička a pacičky pěkně složené :)))

11 tee33 tee33 | Web | 7. června 2006 v 10:06 | Reagovat

Já tedy o prvotřídní prvotřídové fotce své nevím... :( Ale mám (nebo máma má) někde druhotřídní skupinovou - já se zlomenou rukou a tři kluci :)))

12 Eba Eba | 7. června 2006 v 10:13 | Reagovat

Vida, vida, to by nebyla spatna stafetka... "Moje slabikarove foto z prvni tridy" :)

13 ghost ghost | Web | 7. června 2006 v 11:09 | Reagovat

Ta krátkovlasá se mi líbí ze všech nejvíc.

Tuším, že když jsem seděl nad slabikářem,  vznášely se nade mnou úplně jiné věci, než fotoaparáty :-)))

14 Ada Ada | Web | 7. června 2006 v 12:00 | Reagovat

Jééé, to je ale hezká holka...Z těch foteček září taková vlna optimismu, až ti mi to zvedlo náladu...Potřebuji to jako sůl, já teď připomínám spíš takovou tu přízračnou dívenku z japonského hororu...malá, bledá, tváře divé, pod kostýmem osoba...:) Vida,jak se ta štafetka vyplatila.:))

15 Eba Eba | 7. června 2006 v 12:33 | Reagovat

tee, ten komentář jsme musely psát nějak zároveň či co, prostě o tvém jsem nevěděla. Jinak bych to nenapsala tak všeobecně. Je to škoda, ale těžko po tobě můžem  chtít, abys tu fotku po mámě žádala :( Ach jooo!

Ghoste, tvá návštěva je mi velikou poctou, fakt! Jsi první chlap jaksi zvenku – tedy ne z okruhu mých přátel a známých, který mi tu komentuje. Jinak jsme tu samá baba! Ale taky si jich vážím, o tom žádná. Každopádně díky, žes zavítal.

A ano – na to jsem nemyslela. Tohle extra focení jednotlivých prcků v lavicích muselo přijít mnohem později :)

Tu krátkovlasou mám nejradši. Jako bych to ani nebyla já... (Ale zkusmo hřívu brzo zas shodím, třeba se mi povede se tomu aspoň přiblížit).

Adu, moc mě těší, že uculené tele vneslo trochu slunce do tvého předpremiérového života (mě rozesmála tvá polednice). Ale ty to zvládneš. Jen si přepočítej, kolik z nás a kolikrát ti to už do komentářů napsalo. To prostě musí vyjít!

16 tee33 tee33 | Web | 7. června 2006 v 15:04 | Reagovat

No, Ebi, i kdyby nebylo těchhle blogů potrhlých, chtěla bych své fotky asi taky dostat do ruky... Dřív nebo později se tu přepravku svého mládí budu muset odhodlat vyžádat ;)

17 Eba Eba | 7. června 2006 v 15:19 | Reagovat

Tee, máš pravdu. Nerada bych ti ale to „dřív nebo později“ nějak násilně určovala. Když tuším, jak to bolí...

„Přepravku svého mládí“, jak výstižné! I bez použití třetí osoby mi to do tváře vehnalo melancholický úsměv :)

18 tee33 tee33 | Web | 7. června 2006 v 19:33 | Reagovat

"Dřív nebo později" určí nějaké náhlé hnutí mysli asi :)

19 Eba Eba | 7. června 2006 v 19:56 | Reagovat

Přesně tak jsem si to představovala. Jinak by to ani nešlo. Náhlá hnutí mysli jsou pro takové akce nejlepčejší :)

20 ghost ghost | Web | 8. června 2006 v 11:32 | Reagovat

Děkuji za milé uvítání. Myslím, ale to je jen můj dojem, a ostatně Tě vůbec neznám - na tý krátkovlasý mi přijde, že jsi to nejvíc Ty sama. Tak trochu obraz duše.

21 Eba Eba | 8. června 2006 v 14:39 | Reagovat

Ghoste, něco na tom bude. Jsem to já a nejsem to já, pocitově i časově vzdálená. Mám na ní hodně zasněný výraz a ve skutečnosti opravdu až nezdravě velký snílek jsem. Řekla bych ale, že se mi ve tváři zračí i dost naivity. A zamilovanosti. A ty jsou od té doby obě pryč. Zamilovanost úplně (tu bych chtěla zpátky), naivita jen částečně (tu nepostrádám). Dávám si na ni ale od jistého duševního nárazu dost velký pozor.

Na těch pozdějších fotkách jsem svým způsobem šťastnější, ale dávám to možná až moc najevo. Má to i něco společného s mými mimickými svaly, jimž jsem přestala věřit co se pokusů o mírný úsměv týče. :)

A jestli je to opravdu obraz mojí duše, může ze zde přítomných posoudit nejlépe Jája. Vím, že jací jsme, dokážeme říct nejlíp sami. Ale jaký výraz se k tomu nejvíc hodí, to nějak neumím objektivně rozhodnout.

Zase jsem se rozepsala a ani jsem nechtěla. Jen kdybych takhle ukecaná byla i při hovorech z očí do očí...

22 ghost ghost | Web | 8. června 2006 v 17:27 | Reagovat

Jo z očí do očí - to už je jiná. Chce to opravdu moc a moc trénovat. Jde to samo, když je ten druhý alespoň trochu vstřícný, ale když je tuhý a prkenný, to se s ním těžko nezávazně rozpráví.

Nevadí, že jsi snílek, pokud Ti to nenarušuje pohled na realitu.

Tvé mimické svaly - asi jsi hodně nakažlivá, když se dají do práce :-)))

23 Eba Eba | 8. června 2006 v 18:36 | Reagovat

Když já právě někdy bývám tou tuhou a prkennou, dokud mě někdo "nerozkecá". Cizí se se mnou jen s obtížemi dávají do hovoru...

Za mimické svaly děkuji. Když už nemluvit, aspoň se usmát :)

Co se týče snění, mám dva odlišné světy. Jeden reálný, jeden vysněný. Skoky z jednoho do druhého jsou mnohdy násilné, ale jsou. To je důležité.

24 ghost ghost | Web | 9. června 2006 v 0:10 | Reagovat

Těžko k uvěření :-)

Tak hlavně abys byla vždycky na té správné straně.

25 Jája Jája | 9. června 2006 v 7:33 | Reagovat

Tak ty Ebčo jedna, takhle mě nutit násilím :) (však ty víš...) Já vám všem povím pravdu o Ebče. Je to tuhoň - opravdu! Ale když jí člověk trošku popostrčí a připomůže, je to ten nejveselejší človíček (panebože, já napsla človíček, to už je děsivě blízko k blogísku a lidičkám :) ale Evča je opravdu človíček!) Zrovna včera jsme o ní debatili s tátou, že by jsme to do ní nikdy neřekli, že jen tak sama od sebe předvede svůj komický výstup "jablečný chrup". Já myslím, že se za poslední rok dva hodně otrkala. Přála bych vám všem, poznat ji live!

26 Eba Eba | 9. června 2006 v 8:07 | Reagovat

Jani, ja nechtela, ja nenutila, uz vubec ne nasilim...

Dekuju za vsechna ta slova. Budu se trkat dal, slibuju.

Ten svuj chrup budu muset jednou vyfotit a konecne verejne predvest. Je to nefer o tom porad jen psat a ostatni nezasvetit. Postup ale neprozradim :)

ghoste, snazim se...

27 ghost ghost | Web | 9. června 2006 v 13:44 | Reagovat

Možná to není v tom trkání. Třeba to bude v obtížnosti uvolnění - myslím úplného uvolnění. Uvolnit se a vypustit ven, co je uvnitř. Jenže tam uvnitř jsou hodně různé věci :-)

28 Eba Eba | 9. června 2006 v 18:36 | Reagovat

Pozor na Pandořinu skříňku...

Spíš to souvisí jedno s druhým. Dokud se pořádně neotrkám, budu se bát se otevřít.

Nebo možná pořád ještě hledám sama k sobě klíč. Nebo ho musí najít ti druzí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama