Vyvinutý s vrcholovými sportovci

29. května 2006 v 22:25 | Eba |  Evoloviny
Dneska se mi nechce psát. Náročný den. Jeden z mnoha poslední dobou. V práci se nestíhám ani vysmrkat, natož si dovolit slupnout něco k snědku. Myslím už jen na postel. Možná mi do ní večer zase skočí kocourek (kocour se schoulil na tvůj klín)... Zítra už se vrátí kolegyně. A můj život tak snad zajede zas do zaběhlých méně stresových kolejí. Dnes to tedy bylo vážně peklo.
Překládám ráda. A myslela jsem si, že mi to po těch osmi měsících i docela jde. Přivykla jsem šéfovu prazvláštnímu přízvuku, s většinou spolupracovníků si tykám, troufám si říct, že mě mají rádi.
Ale přesto! Přesto když se jich přede mě posadí všech téměř padesát a visí mi na rtech, neboť člověku mnohem důležitějšímu, jenž k nim mými ústy mluví, nerozumí ani zbla, když si dobrá polovina z nich zapálí cigaretu a mně tak vyschne v krku ještě mnohem víc, když mi za zády stojí další tři důležité osoby, když cítím jejich pohledy na každičkém místečku svého těla, připadám si tááákhle malintatá. O člověku pro nás v tuto chvíli rozhodujícím, jehož proslov mi bylo dopřáno tlumočit, bych navíc mohla říct jediné:
"To je sloh! My jsme ho neměli dávat študovat!"
Věty rozvité tak, že jsem se v nich ztrácela, jako bych překročila bludný kořen. I mí německy mluvící kolegové se shodli na tom, že vše, co bylo vyřčeno, by se dalo shrnout do několika vět jednoduchých, neřku-li holých. A tak jsem se v té téměř třičtvrtěhodině zamotávala stále víc. Čím usilovněji jsem se snažila soustředit na jeho slova, tím to bylo horší, tím jsem jeho věty musela více zjednodušovat, abych byla schopna je vyslovit a neztrapnit se neustálým vyptáváním a pardonováním.
Deodorant Adidas byl údajně vyvinut s vrcholovými sportovci. Určitě ale nebyl vyvinut s průměrnými překladateli! Během toho marného snažení a topení se ve vlastních slovech bych mohla na místě svléknout košili a vyždímat z ní dobrý půllitr své zkapalněné nervozity. Čelo se mi rosilo tak, že jsem si připadala jako Petr Novotný při svých trapných rádoby zábavných estrádách.
Připlazila jsem se pak zpátky do kanceláře a vydýchávala tu katastrofu doufajíc, že spolupracovníci pochopili z proslovu alespoň podstatu. Takzvané jádro pudla, v našem případě rakve. Uvidíme, uvidíme. Snad se u většiny setkám s pochopením spíš než s výsměchem. A snad se tomu třeba i zasměju, až budu o tom fiasku a vůbec o událostech dní uplynulých kolegyni zpravovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tee33 tee33 | Web | 29. května 2006 v 23:02 | Reagovat

Já myslím, že to bude všechno dobrý :) Je to fuška, tlumočit... Párkrát jsem zažila delší kousky a už bych do toho nešla bez bloku a tužky. A ano, taky zjednodušuju, ale to asi všichni, ne? ;)

Párkrát jsem byla donucená něco komentovat do televize a samozřejmě se našli dobráci (i ve vlastní rodině), kteří mi to natočili. Lepší nevidět :) Snaha mluvit spisovně po chvíli vždycky sklouzla zase zpátky k hantýrce, na další otázku zas snaha o spisovnost... :))) A taky jsem ždímala ;)

2 Ada Ada | Web | 30. května 2006 v 11:08 | Reagovat

Ježišmarjááá...až se mi ježí chlupy. Německy neumím a troufám si říct, že se to budu učit ještě hodně dlouho. A co se spisovné mluvy týče...při práci se o ni samozřejmě taky snažíme. Když hrajeme pro prcky, nesmí nám uklouznout žádné ošemetné slovíčko. ( A pak se nám tam zvedne čtyřletý chlapeček a hodně nahlas k nějaké postavičce pronese :Ty zlobíš, dostaneš na prdel...:))Jo, každá práce má něco...:)

3 Jája Jája | 30. května 2006 v 11:10 | Reagovat

Ebi, věř mi, že já bych tak ráda něco napsala, ale dnes nejsem ani vtipná, ani moudrá, ani nad věcí. Jsem taková nijaká, netuším ani jak se mi dnes podaří napsat nějaký článek... Tak jen: líbilo se mi to, u Adidasu jsem se smála :)

4 Eba Eba | 30. května 2006 v 13:49 | Reagovat

tee: Je to moje práce. I když se to schovává pod zástěrkou asistentky vedoucího výroby. A zvládám to řekla bych obstojně, pokud jde o rozhovor, jehož se účastní lidé v počtu o jedné cifře :) A když se baví o dřevě, o výrobě těch našich truhel. Ale velkých skupin lidí jsem se bála odjakživa. Natož k nim mluvit!

Se spisovností si ale hlavinku lámat nemusím. Nerada bych naše spolupracovníky nějak snižovala, ale pro ně je to nespisovné taky přirozenější. A ani jsem si před nimi nechtěla na nic hrát. Když jindy ode mě slyší i nějaké to volování :) Nicméně dneska se o tom už nikdo nezmínil. Vyšumíno, vstřebáno. A máme sice fofr, ale už ne takový, když je přítomna opora v podobě kolegyňky. Tak snad dneska odopledne sesmolím něco smysluplnějšího, než článek o potu!

Adu: Jo jo, každá práce má něco. Ještě před několika měsíci jsem toužila po studiu tlumočnictví a překladatelství. Pak jsem nastoupila tady a postupně zjistila, jak je to těžké osvojit si slovní zásobu všech odvětví a oborů, když ta hantýrka je i podnik od podniku jiná a i můj šéf, rodilý Němec, má občas co dělat, aby se popral s některými výrazy fachmanů krajanů. A do toho všechny přízvuky a dialekty, brr. Děkuji pěkně. Radši pěkně zůstat ve svým, zvyknout si na to, jak se kolem mě mluví a rozodně nependlovat od místa k místu, ze země do země, tam, kde mě právě bude zapotřebí. Pád do reality. Laťka klesla. Ale ne zas moc :)

Jájo: Ale nakonec se ti to přece povedlo! Moc pěkně jsi to napsala o Otíkovi. Hned, jak si najdu chvilku, okomentuju.

5 Jája Jája | 30. května 2006 v 14:06 | Reagovat

Díky, to už jsi druhá, kdo mě pochválil, ale stejně si dnes připadám taková ničemná...

6 tee33 tee33 | Web | 30. května 2006 v 16:52 | Reagovat

Ebi, nemyslím, že laťka padla, jen jsi ji nastavila na jiný stojan ;) Takový, co se ve větru hned nesloží.

A za Tvou práci před Tebou smekám. To bych si nedala...

7 Eba Eba | 30. května 2006 v 18:17 | Reagovat

tee: Smekat netřeba. Když je potřeba, zaskočí na překlady i náš údržbář, co se německy naučil po hospodách. :) Přátelské prostředí, chápavý nadřízený, není se čeho bát. Jen občas k tomu přijde takováhle výzva, bez které bych se docela dobře obešla.

S tou laťkou máš asi pradu. Jen ji na jiné stojany nastavuji v posledních letech až příliš často. Z designu skla jsem ji přesunula na design interiérů, odtud k tomu tlumočení, teď se zas kloní víc ke germanistice. Tak tam už snad taky zůstane. Ale možná se brzy začne částečně klonit k ekologii. Někdy si připadám přelétavější než motýl. Však i Emanuel si držel jen tu jednu Makovou panenku :)

8 Chronikarka Chronikarka | Web | 30. května 2006 v 18:33 | Reagovat

Ja jsem vzdycky chtela byt prekladatelkou, ale ne tlumocnici. Ja bych radsi knizky a tak.... Nicmene k tomu mam stale daleko, pac znalosti je v hlave NEdostatek. Snad casem :o)!

9 tee33 tee33 | Web | 30. května 2006 v 19:21 | Reagovat

Já taky měním pořád... nebo spíš usměrňuju. A nakonec to přece není špatný, aspoň se člověk pořád něco nového učí :))

10 Eba Eba | 30. května 2006 v 21:37 | Reagovat

Chroni: Zbytek znalostí je ve slovníku :) Zatím... Do překladu oblíbené knížky možno se pustit kdykoli. Zkusila jsem to, celkem to šlo, ale pak nebyl čas a objevilo se pár mrtvých bodů. Nikdy ale není pozdě navázat.

Jinak i v práci se k písemnostem dostanu. I tam mám tréninku dostatek. Jen mi občas přijdou pod ruku obchodní dopisy těch inženýrků s frňáčkem nahoru, že už po prvních pár slovech je mi jasné, co si o sobě myslí - o spolknutí veškerého světového vědění na příklad, ale kloudnou větu dát dohromady neumí. Párkrát se mi stalo, že celkem slibně započatá věta končila v nenávratnu. Ten konec jsem si musela domyslet! Na bednu! V literatuře se to snad tak často nestává...

tee: Pravdu díš. Od každého trochu. Vkusně si zařídím byt, vybavím ho prvotřídními skleněnými kousky nejlépe dle vlastních návrhů, pozvu do něj tam spoustu Čechů a Němců, budu jim tlumočit a zároveň je dvojjazyčně učit, jak žít ekologicky. Tak se jdu do toho pustit :D

11 fish fish | E-mail | 31. května 2006 v 13:59 | Reagovat

jejej... Ty ses pridala k nam ekologum... Tak to priste porovname, jaky je ruzdil muzi studentem ekologie a ekologicky smyslejicim clovickem, ju...!? Kdyby tak bylo vic lidi, jako jsi ty a nebylo jim napr. fuk, co jedi, co dychaji..........

12 Eba Eba | 31. května 2006 v 22:50 | Reagovat

Jitu: To víš, že jo. Už se těšim. Zaměřuju se teď hlavně na odpad, kosmetiku a čistící prostředky. Doma se ale setkávám se samými sabotážemi. Hurá, našla jsem spojence!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama