Večerní chvilka poézie

17. května 2006 v 22:16 | Eba |  Záchvaty tvořivostě
Už je to pár měsíců... snad ve vlaku? Ani nevím. Chvilka melancholie, jedna z tisíce! Tahle mi ale v hlavě vytvořila cosi jako pár rýmů, rádoby báseň? Je to první a dost možná jediný takový výpadek. Ani název to nemá. Třeba vás něco napadne...
Podlehnuvši své únavě
já upadám,
leč belhavě,
do spánku,
snad mě chytíš.
Připadám si teď váhavě,
důvod
podobný obavě,
že mi tu nejspíš chybíš.
Toť vše. Hezký den!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 18. května 2006 v 10:30 | Reagovat

:)

2 Ada Ada | 18. května 2006 v 11:04 | Reagovat

:)) Jééé...škoda, že tohle neumím. Ale potěšilo.Moc potěšilo.

3 Eba Eba | 18. května 2006 v 11:17 | Reagovat

To me tesi, ze vas to tak tesi :)

4 Eba Eba | 18. května 2006 v 12:08 | Reagovat

Adu, vzdyt ja to vlastne taky neumim V tom vlaku vedle me musela sedet nejaka muza nebo co. A i tak, je to jen par radku, par slov.

5 Jája Jája | 18. května 2006 v 14:33 | Reagovat

Ebi, mě se moc líběj ty tvý obrázky, neva, když je nějak někdy využiju? Myslím, že by z toho byla další dobrá kolekce pro Crystalex - je to hodně v tom mým stylu. Jestli se bude něco zase navrhovat, pojmenuju to Eba :) Já na takovýhle věci už vůbec nemám čas a když je čas, tak jsem utahaná a jen relaxuju. Je mi to líto. Musím s tím něco províst. Kde jsou časy Perfect Day a Surrealist...

6 Eba Eba | 18. května 2006 v 15:55 | Reagovat

Je to tak, viď? Nikdo z nás by to tehdy nepřiznal, ale měli jsme i při tom všem učení mučení času moře na svoje „blbůstky“, na navrhování, na čtení, na snění. A těšili jsme se, až budem makat jako dospěláci a nebudem se muset učit, budem vydělávat spoustu peněz a mít spoustu času. A je to přesně naopak. Času je tak nějak mnohem míň, vstáváme mnohem dřív, po práci spousta povinností. A už žádný kapesný, rodičovský dotace, marný přemýšlení, kdy máme zas narozeniny a někdo (všichni!) nás bude moct sponzorovat, nějakou drahou věc koupit, co si sami nemůžem dovolit. Někdy mě takový myšlenky přepadnou a hned si říkám kuš, přece by ses do toho ústavu (škola se to myslím nazývalo) nechtěla vrátit! No nechtěla, ale něco do sebe to mělo.

Ty obrázky si, Jani, klidně půjč. Já už asi s nimi stejně nic víc neudělám. Blog-uveřejněním to končí. A pokud přece jen ne, tak další šíření bude jen ryze privátní nebo obdarovávací. Patentovat to nebudu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama