Pláču

10. května 2006 v 21:21 | Eba |  Evoloviny
Když jen slzy opouští hráze očních víček, a pokud je nikdo neotře, razí si cestu po tvářích dál, těsně minou koutky úst, zastudí na krku a vpijí se do výstřihu trička. Když skoro zapomenu, proč vlastně, a jen cítím, jak jsem postupně o ty slzy lehčí a lehčí. Když důvodem k nim není vztek ani ublížení, ale spíš dojetí, štěstí nebo jen zdánlivá hloupost, jež se ovšem, pokud mě zastihne v tom správném rozpoložení, stává vyhledávanou a konečně nalezenou příčinou mých zvlhlých očí.
Takový pláč mám ráda. Pomáhá mi, očišťuje mě. Vím, co mě dovede rozplakat kdykoli. Mám spoustu zaručených uslzených filmových titulů. Místo nosních kapek při rýmě bych mohla používat Zelenou míli nebo Pianistu. Z německých nedávno natočený snímek Barfuß (u nás pravděpodobně Naboso, ale obávám se, že česká kina neměla tu čest) a z domácích cokoli, pod čím je podepsaný Zdeněk Svěrák. A taky Jan Werich, ten to se mnou umí. V Pekařově císaři, sotva dořekne ta slova ... zkrátka inteligence... a následují další a další, když všichni všechněm všechno dáme..., ten dělá to a ten zas tohle..., je jedno, v jaké jsem náladě. Prostě musím. Ostatní se mi smějí. Chápu je. A přesto roním. Roním slzy krokodýlí. A cítím se přitom šťastně.
I mnoho knih mě dovede rozlítostnit. Jen mě nenapadají konkrétní tituly. Jsem ale schopna spustit klidně i u Dášeňky. Záleží na momentálních myšlenkách hlavou procházejících. Zastihnout mne nostalgicky naladěnou není ale nijak obtížné. Zvyšte na mě hlas, řekněte mi něco nepěkného a nebudete čekat dlouho. Dostaví se buď slzy nebo do krve rozkousaný ret od snahy neudělat vám tu radost.
A tak využívám jedné své slabosti ku prospěchu svému, k vnitřní očistě. Užívám si svůj pláč, pokud k němu nemám vážný důvod. Směji se mu a vysmívám se sama sobě. Ta malá škodolibka v nejzazším koutě mé duše si na mne ukazuje prstem a strouhá mi mrkvičku. Oplácím jí vyplazeným jazykem. Ostatně jako všem, kteří slzami pohrdají.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 11. května 2006 v 7:15 | Reagovat

Moje slova, brečet by se mělo! A když jsem si tě představila u toho císařovýho pekaře, tak jsem se musela pousmát :) Ale máš pravdu, bylo by to hezký, kdyby to bylo tak jak tam J.W. zpívá a tak je z toho člověku smutno.

...A budem společně za ten svět bojovat a budem společně pro ten svět pracovat...

2 Eba Eba | 11. května 2006 v 10:07 | Reagovat

No, a malem jsi me tema slovama rozbrecela zas. Ach jo...

3 Ada Ada | E-mail | 11. května 2006 v 18:34 | Reagovat

Jéžiš, to jsi můj člověk.Jen dodávám další ze spolehlivě rozplakávajících titulů...Život je krásný ,s Benignim.To hořkosladké finále mě rozbulí i po zdařené divadelní premiéře...:)Knížky ?Co takhle Malý princ? Nebo (pozor,velmi drsné) Sophiina volba.Ale toho je...

4 Eba Eba | 11. května 2006 v 19:55 | Reagovat

Adí, ty mi mluvíš z duše, na Život je krásný jsem úplně zapomněla. U toho jsem prořvala celý titulky!

Máš naprostou pravdu, i knížek je nepřeberně.

Díky!

5 Jája Jája | 12. května 2006 v 7:14 | Reagovat

Hele a u Philadelphie řvu už od začátku, jen co slyším tu muziku!

6 Eba Eba | 12. května 2006 v 9:51 | Reagovat

Jo jo, Bruce Springsteen, ten to taky umí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama