Lidé se v životě setkávají dvakrát

25. května 2006 v 23:04 | Eba |  Evoloviny
"Leute treffen sich zweimal im Leben"
V češtině jsem se s variantou tohoto rčeníčka ještě nesetkala. V žádné podobě. Nebo jsem tu podobu nerozpoznala. Ale náhodná opětovná a hlavně nečekaná setkání se nedějí o nic častěji u nás než kdekoli jinde.
Poprvé mě s tou skutečností obeznámil tetin arabský manžel. A mně nejprve vůbec nedošlo, o čem že to mluví. Přemýšlela jsem ale o těch slovech a musela mu dát za pravdu. Sama jsem se po letech prapodivnou cestou setkala znovu se svou matikářkou z gymplu.
A tak jsem se na ta setkání začala těšit. Lidé přiházejí a zase odcházejí. Svět je kulatý, lidé po něm chodí v kruhu. A ty kruhy se navzájem protínají. Ne jednou, ne třikrát. Dvakrát. Ve dvou bodech. Ty body od sebe mohou být vzdáleny dny, měsíce, roky. Určitě to znáte. Něco nebo někoho opouštíte, začíná nová životní etapa. Nová část kruhu. Těšíte se na ni. Všechno nebo alespoň většinu necháváte za sebou. Hlavně lidi. Buď jste k nim přilnuli, ale oddělí vás například vzdálenost. Stýská se vám, ale pokud se obě strany nesnaží, přijde brzy lhostejnost a zapomnění. Nebo jste ani tak nepřilnuli. Necháváte minulost za sebou s mávnutím ruky. Nebo jste ani přilnout nechtěli a jste tedy buď rádi, že se povedlo, nebo jste rádi, že máte možnost to utnout.
A vůbec netušíte, ať je to jak chce, že se neloučíte navždy. Že kouzelná shoda náhod a hra osudu - a především ty geometricky zapeklité kruhy - vás jednou zase svedou dohromady. Možná jen na těch pár okamžiků, kdy si řeknete ahoj a jak se máš, možná na delší dobu a vaše názory se s odstupem času potvrdí nebo vyvrátí. Jen jediné je jisté. Pokud dáme okolnostem dost času, setkání přijdou.
I na setkání s Ní jsem se svým způsobem těšila. Nepřilnula jsem k Ní. Ona ke mně ano. Nová část kruhu nás oddělila a mně bylo líp. Představovala jsem si setkání, které prostě přijít muselo. Přemýšlela jsem, kdy to asi bude. Jak, kde. Jak budu reagovat já, jak Ona. Dnes k tomu došlo. A já se snažím přijít na kloub té náhodě. Proč autobus, pro nějž jsem se rozhodla, nejel obvyklou trasou a donutil mne vystoupit o zastávku dřív? Proč jsem si právě před pár dny půjčila peníze a musela o ně prosit bankomat právě dnes? Proč jsem výběr peněz nenechala až na zpáteční cestu? Proč Ona stála právě v tu dobu před oním bankomatem?
Ani jedna z nás se nezachovala tak, jak bych očekávala. A ani setkání samotné mi nebylo tak nepříjemné, jak jsem myslela.
Teorie se potvrzuje, kruh se uzavírá. Záleží teď na mně, jestli zareaguji na Její podněty se souhlasem nebo s odmítnutím. Kulatost našich osudů tím neporuším.
Zamyslete se. Střetly se Vaše kruhy podruhé? S kým? Jak? Kdy? Překvapilo Vás to? V dobrém nebo špatném smyslu? Pojďte se mnou po stopách kulatosti a protínavosti osudů. Kdo ví, kam nás ty stopy zanesou. Možná vstříc dalším novým opětovným setkáním...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 26. května 2006 v 7:49 | Reagovat

Já většinou dvakrát potkávám jen ty, který bych rači nikdy nepotkala - a většinou je dvakrát málo, potkávám je každý den. Ala hezky se mi potkávalo včera s tebou. Já se spíš zamýšlím nad tím, jaká je to hrozná náhoda, že v životě potkám toho a toho, je to zajímavé sledovat kamnás to zaválo. Někdy by stačilo rozhodnout se jinak a všechno by bylo o 100% jiný. Jiný lidi, jiný situace.

2 Ada Ada | 26. května 2006 v 10:27 | Reagovat

Na tuto teorii věřím, mnohokrát se mi potvrdila. U mně to však zachází ještě dál.Také se vám někdy stává, že se vám zdá o někom , koho jste nepotkali deset let a on najednou zavolá? Je to až děsivé...Z jiného soudku : Já potkat matikářku, tak jako každý správný dyskalkulik prchám. Byla na mně zlá.Hodně zlá.

3 tee33 tee33 | Web | 26. května 2006 v 11:12 | Reagovat

Věřím na potkávání, ale taky věřím na to, že není nic jednoduššího, než tomu pomoct, pokud tedy člověk chce.

A koho jsem takhle dvakrát potkala? Z nejbližšího okolí třeba svého O. Poprvé jsme se viděli v hospodě, kam já přišla za kamarádem z práce. V tu dobu jsem měla já kluka, O. partnerku a D. (který mě do hospody zval) taky partnerku. D. a já jsme už půl roku přemýšleli, jestli nedat těm svým vale a nebýt spolu. Moc si z toho večera nepamatuju, ne že bych se tak strašně opila, ale že se nestalo nic, co by si to zapamatování zasloužilo. Jen vím, jak mi bylo nepříjemné, že bylo málo místa a já byla pod stolem stehno na stehno s O.

Podruhé jsme se potkali o půl roku později (odloučení krátké, ale naprosté) na koncertě kapely, kde spolu hráli D. a O. Já poměrně čerstvě nebyla se svým klukem, s D. to bylo stále zamotaný, O. nebyl se svou partnerkou. Zas mi bylo nepříjemný, že je O. tak často tak moc blízko. Ale jen ten večer. Nějak mě uhnal během toho následujícího měsíce. A za to jsem mu strašně vděčná, že mě přesvědčil.

To naše dvojité setkání taky slavíme: držíme i výročí hospodského prvního potkání a chodíme do té samé hospy na vepřové koleno :)

4 Eba Eba | Web | 26. května 2006 v 11:59 | Reagovat

Jani, vsak to rekl taky jediny, z koho ma "ty vis kro strach" :). Neco v tom smyslu, ze osud neovlivnime tim, cim jsme, ale jen nasimi rozhodnutimi. A je to vazne zapeklite zamotane zajimave :)

Adu, takove sny myslim Jaja zna. Ja jsem nic podobneho nezazila. Ale tu matikarku jsem mela rada. Byla na nas hodna. Rikala nam bosorky. A setkala jsem se spis s jeji dcerou. To jsem takhle pred odjezdem do Hamburku trosku chatovala, potkala jsem slecnu. A ukazala se, ze ona uz v Hamburku je, jeji mama je ta moje matikarka. A tak jsme kamaradky. Ja a dcera. A mamu ucitelku jsem taky parkrat videla a bylo to fajn.

Tee: To je nahoda, to je pribeh! Takhle nejak by vztahy mely zacinat. Necekane a o to krasneji :) A tak nejak bych mela ja potkat sveho budouciho. Nebo aspon... ehm... mi to vyvestila z tarotu Jaja :)

5 Jája Jája | 26. května 2006 v 13:20 | Reagovat

Já bych nerada potkala podruhý Honzu S. to mi teda věř!

6 Eba Eba | 26. května 2006 v 18:19 | Reagovat

To ti teda věřim :)

Ale asi tomu neunikneš. Stačí jedno jiný rozhodnutí, jedna jiná volba, a už ti Jeník třeba v Kauflandu za kasou markuje zboží :)

Ale za to se můžem těšit třeba na Libora, Františka, Honzíka M. atd. atd. Teda pokud bych je ještě vlbec poznala... Ale nějak mi včera došlo, že se lidský zevnějšek mění míň, než jsem si kdy myslela. Tak směle do staronových setkání!

7 mademoiselle Prosím mademoiselle Prosím | Web | 27. května 2006 v 20:36 | Reagovat

Taky se říká, že všichni na světě se znají přes tři lidi. Takže známe spoustu lidí a ani si to neuvědomujeme.

8 Eba Eba | 28. května 2006 v 11:49 | Reagovat

mademoiselle: To vůbec nezní špatně. Budu o tom muset popřemýšlet. Jestli se takhle "znám" třeba s Billem Gatesem, mohl by se můj život radikálně změnit :)

Děkuju, že ses tu stavila. Nová tvář vždycky potěší. A ještě víc ta, ketrá zůstane...

9 Urami Urami | Web | 28. května 2006 v 16:59 | Reagovat

Hej, to je uplně dobře napsané...

A je to uplně pravda :)

10 Eba Eba | 28. května 2006 v 18:02 | Reagovat

Urami: Děkuju za návštěvu. A moc mě těší, že tě to oslovilo.

11 Chronikarka Chronikarka | Web | 29. května 2006 v 1:39 | Reagovat

Premyslim o tehle teorii. Zatim jsem ve sve zavsivene pameti nenasla ani jednu situaci na kterou bych to mohla aplikovat. Mozna se mi otevre vic moznosti az se vratim zpatky do CR a budu na ulicich potkavat sve americke kamarady :o)!

12 Jája Jája | 29. května 2006 v 14:25 | Reagovat

Ebi, hlavně prosím za toho Libora :)  Ju a víš co se mi dnes stalo? Napsal mi Hynek Vacek (mailem - vůbec netuším, kde ho vzal) zve mě na UMPRUM na návštěvu a na absolutorium...

13 Eba Eba | 29. května 2006 v 21:44 | Reagovat

Chroni: U mě byly ty situace zatím jen dvě. Chce to čas. Spíš se prostě těším na ty nové staronové... A ty třeba po návratu potkáš někoho, o kom sis před odjezdem myslela, že už ho nikdy neuvidíš. A on najednou bude stát proti tobě, když to budeš nejmíň čekat, v tu nejmíň vhodnou chvíli. Tak nějak si to představuju... :)

Jájo: Fakt? Tak on už nám chlapec absolvuje? Teda, to je fofr. A přijmeš to pozvání? :D

14 imagine imagine | Web | 9. června 2006 v 12:41 | Reagovat

já v Holandsku potkala jednu rodinku, kterou jsem asi o týden později viděla v Paříži na Montmartru

15 Eba Eba | 10. června 2006 v 14:17 | Reagovat

imagine, to je ale milá návštěva. Díky za ni!

Učebnicový příklad, že svět je malý a plný náhod. Za větší náhodu už bych považovala jedině, kdybys na Montmartru potkala Amelii :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama