Že není o čem?

26. dubna 2006 v 21:23 | Eba |  Evoloviny
Někdy ve třetím ročníku na střední mi spolužačka doporučila knížku Ondřeje Neffa. Šlo o všechny články, které napsal za první rok fungování svého internetového deníku "Neviditelný pes" v rubrikách Rodina a přátelé a Bartovi příhody. A mě to chytlo. Bylo to milé, laskavé, legrační, vtipné, místy dojemné. Neffova Neviditelného psa jsem začala číst na internetu pravidelně (jmenované rubriky jsou nyní přemístěny sem) a stejně tak jeho hmotné knihy. Ty první, jež ještě nenesly nejmenší známky science fiction, a pak i sci-fi romány. Ačkoli si na ten žánr vůbec, ale vůbec nepotrpím. A jako mnozí tvrdí, že nečtou sportovní reportáže, ale Otu Pavla, tak já tvrdím, že nečtu sci-fi, ale Ondřeje Neffa. A tahle moje neffománie se rozrostla i na otce O. N. Vladimíra Neffa a jeho romány. A každý z nich mi něco dal, o něco mě obohatil.
Nejvíc jsem ale obdivovala právě ty kratinké internetové povídky. Protože ty dny, jež jsem žila, mi připadaly šedivé, nudné, nezajímavé, jeden jako druhý. Neff si ale na každém ze svých dnů dokáže najít něco, o co se může podělit s ostatními, čím může čtenáře pobavit, rozesmát. To byl možná důvod, proč jsem se k němu stále vracela. Vnést trochu té zajímavosti i do svého předmaturitního života.
Tenhle blog vznikl z jediného důvodu. Chtěla jsem co nejefektivněji zdokumentovat svou dovolenou. Tak, aby si o ní mohli přečíst mí kamarádi, abych si ty nejhezčí vzpomínky uchovala pro jistotu i jinde než na fotkách a v hlavě. A ejhle. Tu jsem v sobě objevila něco dříve netušeného. Sklony ke grafomanii. A tak zatím píšu a píšu a jsem k nezastavení. A zážitky se kupí. Smíchy se u nich asi nikdo nepotrhá, někdo snad zapláče nad slohovými nedostatky, jiný mi neodpustí pár překlepů nebo gramatických chybiček. Ale i kdyby se každý článek dočkal jen jediného čtenáře nelitujícího, že sem zabrousil, bude mi to stát za to.
Nemyslím si, že by můj život za těch pár let nějak zezvláštněl. Pořád se prohlašuju za k smrti nudného člověka. Možná jsem se jen naučila líp hledat a poznat to pozitivní na každém dni. On už Charlie Chaplin říkal, že pokud ses za den aspoň jednou nezasmál z plných plic, pak jsi ten den promrhal (doslova ten citát bohužel neznám). A já se chci smát a mám to jednoduché. Obklopila jsem se lidmi, kteří mě dovedou rozesmát. Chci se těšit i z maličkostí. A že jich je, jen se pozorněji dívat! Co na tom, že nemám rotvíka Barta, jenž Ondřeji Neffovi poskytuje každý den psací náměty. I bez něho mám nejspíš víc, než tuším...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 27. dubna 2006 v 7:07 | Reagovat

Já sem zabrušuju hodně ráda :)

2 Eba Eba | 27. dubna 2006 v 10:14 | Reagovat

Vsak ja te taky vzdycky rada "pohostim" ;-)

3 Eba Eba | 27. dubna 2006 v 22:18 | Reagovat

Jo jo, byla to Jája, přátelé, která mě na Neffy přivedla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama