Potvory jedny vykulený, nadržený

11. dubna 2006 v 10:08 | Eba |  Evoloviny
Včera se mi to povedlo, dokopat se k vyčištění akvárka svých rybiček. Pohled na ně už byl žalostný. Voda se kalila, stěny se pokrývaly řasou. A hlavně jsem už pár dní měla neblahé podezření. Bylo potřeba zjistit, co je pod kokosem. Živý ancistrus nebo mrtvý ancistrus? Měla jsme jej léta letoucí, tenhle rybí vysavač. Když jsme se před půldruhým rokem stěhovali, mohli jsme do většího přesunout i rybky. Přilepšili si o nějakých pět litrů a ancistrus dostal skořápku kokosového ořechu rozříznutou napůl s malým otvorem místo vchodu. Okamžitě ji obsadil, učinil svým teritoriem a střežil jako svou pevnost. Používal ji jako pes svou boudu, občas mu zevnitř koukala jen hlava. Dorostl do délky asi sedmi centimetrů a tím taky do nevšední odpornosti. Při každém čištění toho jejich křišťálového království mi to musel nějak zkomplikovat. Nechtěl se nechat chytit a když už uvízl v síťce, vztyčil svoje obranné ostny, které měl z obou stran tam, kde se dá tušit konec hlavy. Opravdu jen tušit při kapkovitém tvaru jeho těla. Těmi ostny se pak do síťky zapletl a nebyla jiná možnost než čekat, až se zas uklidní, bodlinky zatáhne a ze síťky vyklouzne. Přemístěn do misky s čistou vodou pak, pokud jsem zapomněla ji něčím přiklopit, vyklouzl ven a plácal sebou po kuchyňské lince jako ancistrus nasuchu. A zkuste si chytit takové malé pichlavé rybí monstrum s přísavkou místu úst.
V poslední době mou úlohu značně zjednodušoval právě kokos. Stačilo nechat monstrum přisát se na jeho vnitřní stěnu a jen opatrně přemístit do jiné nádoby. Asi před měsícem mi tohle pohodlí ale i s úroky vynahradil. Jednoho víkendového rána nebyl v akváriu k nalezení. A protože už nějaký čas se pohyboval raději u vodní hladiny, hned mě napadlo se porozhlédnout za skříní a vedle ní. Byl tam, mezi bráchovou postelí a skříní, a dalo se předpokládat, že už tam leží delší dobu. Byli jsme dávno po snídani a kdyby byl ancistrus vyskočil ještě předtím, než jsme vstali, byl by musel přistát přímo bráchovi na hlavě. Což se nestalo.
Zavolala jsem tenkrát mamku, abychom společně za mrtvolku držely chvilku smutku, minutku ticha. Přišla, viděla a řekla: "Dyť sebou ještě mrská!" No jo, mrskal. Mamina neváhala, navlékla koženou rukavici a jala se vymanit našeho odporného miláčka ze spárů tuhých vláken zátěžového koberce. Byl obalený v prachu jako řízek. Už jsme myslely, že to nepřežije. Nechaly jsme ho nejdřív "odmočit" v misce s vodou. Nehýbal se. A nebylo jasné, jestli se toho prachu vůbec kdy zbaví. Ale oklepal se, většina prachové vrstvy se odloupla. Vrátily jsme ho zpět do akvária a bylo všechno zas jako dřív.
Kdo ví, jestli to způsobily následky pádu nebo prostě jen stáří, ale když jsem včera odklopila kokosovou skořápku, vyplavala zpod ní ancistrusí mrtvolka. Mohla tam takhle vězet už dva nebo tři dny, skryta před zraky všech, pomalu se rozkládajíc. Teď putovala do záchodové mísy.
Je mi to líto. Ti dnešní ancistrůsci, co jsou k dostání ve zverimexech, už vůbec nic nevydrží. Budu si muset koupit aspoň dva, aby mohli zastat úlohu svého obřího předchůdce. A oni za pár týdnů možná stejně umřou, protože jsou prostě moc choulostiví. Narozdíl od ostatních obyvatel akvárka. Pavích oček. Gupek.Ty potvory se snad množí jen podáním ploutve! Asi před pěti lety jsem koupila kamarádce k Vánocům pár samců a samic, ale ještě než jsem je mohla darovat, jedna samice porodila. Šest mláďátek. Nechala jsem si je. Byli z toho dva samci, čtyři samice. Ideální poměr. A ty samice měly další mladé a další a postupně se jejich počet vyšplhal na čtyřicet a ten si plus minus udržují pořád, i když teď už většinu mladých požerou a já už se ani nesnažím je nějak zachraňovat. Dlouho jsem je nepočítala a jejich množství jen v hrůze tušila. Až včera jsem je zas přepočítala a nemýlila se. 22 samic, 17 samců.Bez jednoho čtyřicet kusů. Za ty roky už musí být tak zdegenerovaní, až se divím, že se ještě nerodí třeba se dvěma hlavami nebo třemi ocasy. Tak ráda už bych si pořídila taky něco jiného. Třeba tetry, ty s černým a zlatým proužkem, platy nebo i neonky. Ale copak to jde, když si tyhle nadržené potvory nedají pokoj?! Nechcete? Dám...a ráda, třeba všecky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eba Eba | 11. dubna 2006 v 10:09 | Reagovat

A uz je to zase cerny. Tak mi rknete, co delam spatne :-(

2 Jája Jája | 11. dubna 2006 v 14:54 | Reagovat

Evi, to máš ještě dobrý, už jsem ti vyprávěla jak ten náš přísavka vlezl do k tý vrtulce ve filtru? čouhal mu jen ocásek. Táta si kvůli němu vzal dovolenou a snažil se ho za pomoci pinzety a párátka vyšťourat. A jak tak šťoural a tahal ho pinzetou ven...šup a vyndal ho, ale jen polovinu... S Otíkem si pak chceme do obýváku pořídit nějaký větší akvárko - už se na to hrozně těším, baví mě vymýšlet interiér :)

3 panev panev | Web | 11. dubna 2007 v 20:45 | Reagovat

Jak poznáš, že je rybička rybička a ne rybičák?

Chci, teda pokud ti ještě nepochcípali :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama