Honba za plínami a čokoládou

5. dubna 2006 v 7:09 | Eba |  Střet s pěti hvězdičkami
Sarah došly plíny. Totiž došly Evě, ale ta si je zatím koupit neumí, a až to umět bude, nebude už je potřebovat. Doufám. Bylo na mně, abych je sehnala. S Eviným doprovodem. Vydaly jsme se dolů do vesnice. Jürgen mi řekl o dvou větších obchodech a jedné lékárně, kde bych se mohla zeptat. Ty ale byly až úplně dole, na druhém konci vesnice, u nádraží. Nevadilo mi to. Eva vydržela dlouho v kočárku, byla hodná. Volala na ptáky ga ga, na psy ba, což by se dalo vyložit jako wau, tedy haf po německu. A na koňské povozy křičela něco neurčitého, ale o to nadšenějšího. Došly jsme na místa určená, viděly oba obchody i lékárnu. Já jsem se ale ještě předtím, než se obtěžkáme balíkem plen, chtěla podívat na nádraží. Dle Jürgenových slov má Eva nádraží taky ráda. Prý nikdy neví, kam koukat dřív, jestli na koňské povozy, které odtud vyjíždí, nebo na houkající odjíždějící vlaky. Nevěděla jsem ale, kudy dál - k nádraží. Od hotelu jsme do vesnice sešly po chodníku na pravé straně silnice, která se tady, před arosskou poštou, rozbíhala dvěma směry. Jednak pokračovala rovně, jednak se stáčela vlevo. A nádraží nebylo v dohledu ani jedním, ani druhým směrem. Zeptala jsem se Evy, jestli neví, kudy bychom k němu došly. Jen tak, aby řeč nestála. Eva se ale najednou začala škrábat z golfek. Odepnula jsem ji a pomohla ven, zatímco jsem se rozhlížela po někom, koho bych se mohla zeptat. Eva říkala: "Da, da," (tam, tam) ukazujíc na doleva se stáčející silnici. Nechtělo se mi tomu věřit. Byla tady sice už párkrát s tátou, ale že by se tak rychle dokázala zorientovat v cizí vesnici, že by rozuměla otázce? Možné to je. Nebo si zapamatovala, kudy se chodí na koníčky a vláčky. Každopádně měla pravdu, podle gestikulace kolem jdoucího staříčka, jehož jsem se pro jistotu zeptala. O moc víc než tu gestikulaci jsem mu nerozuměla. Švýcar jak poleno.
Nádražíčko nebylo daleko, Eva už ťapkala po svých a nemohla jsem ji pak od té loko-koňo-podívané odtrhnout. Cesta tam nám ale trvala moc dlouho a já jsme Sarah slíbila, že od dvanácti budu s Evou v hotelové školce čekat, až si nás vyzvedne. Kira měla totiž ten den svůj lyžařský závod a Sarah nemohla odhadnout, kdy přesně skončí. Takže honem pro ty plíny. A pro čokoládu. Abych spojila užitečné s užitečným a využila jediné a zároveň poslední příležitosti nakoupit sladké vzpomínky na Švýcarsko. V prvním "márketu" měly pemprsky jen v obřím balení. Sarah si přála naopak co nejmenší, jen na ty poslední dva dny, pokud možno. Nemožno. Bohužel. Tak jsem tu koupila aspoň tu čokoládu. Na Toblerone jsem mohla hned zvesela zapomenout. Je tak drahá, že s dvaceti CHF v kapse bych dovezla sotva mamině. Můj pohled ulpěl na několika tabulkách sladkého pokušení značky Lindt.Nevěděla jsem, že je to švýcarská firma, ale čokoládu dělají fantastickou. A na těch obalech bylo i česky napsáno, že je švýcarská. To bylo v tu chvíli směrodatné. Šup s ní do košíku. A rovnou devět. Nepočítala jsem přesně, kdo všechno bude po mém příjezdu sladkostí odměněn, ale to by snad mělo stačit. Tři druhy, od každého tři tabulky. Doma spravedlivě rozdělím.
Evu regál s pamlsky taky nenechal chladnou. Koupila jsem pro ni Kinderčokoládu. Pokoušela se totiž dobýt do té mojí lindt, tohle bylo menší zlo. Žužlala ji spokojeně v golfkách, zatímco jsme míjely další obchod. Nechtělo se mi do něho. A nemohly jsme už ztrácet čas. Lékárna byla jistější. A osvědčila se. Balení plín bylo sice taky ne právě kapesní, ale menší než to v obchodě, navíc tam bychom ani neměly výběr velikosti. A úplně nejhlavnější a nejdůležitější přednost - v apotéce jsem mohla zaplatit eurem. Franky od Jürgena by bývaly nestačily. A plíny nejsou cigarety, aby se prodávaly jako kusovky. Takže nebýt mé železné eurozásoby, nevím nevím, možná by to Sarah bylo donutilo Evu konečně naučit na nočník…
Mise splněna, zpátky do hotelu jsme jely autobusem. Frčel si tu po vesnici sem a tam úplně zadarmo. Možná hromadnou dopravu v Arose sponzorují hotely a penziony, takže vlastně jejich hosté, aniž by si to uvědomili. Nic není úplně zadarmo. Ale pocit to není špatný. Jezdit takhle bez jízdenky autobusem, kdekoli jinde by to bylo načerno, tady ale, v alpské pohádce, takřka nabílo.
Ve školce jsme našly útočiště v bazénku s kuličkami. Měly jsme ho pro sebe. A musela jsem mezi kuličky s Evou. Bazének byl na ni ještě moc hluboký, místo aby se brodila mezi balónky, zahrabávala se čím dál hloub. Potřebovala mou pomoc. Navíc jsem to vždycky chtěla zkusit. Takhle jsem aspoň měla důvod a výmluvu. Eva skákala po matracích, zahrabávala se do barevnýchkoulí, odhazovala je na všechny strany, vlasy jí elektrizovaly. Za chvíli za námi přišla Kira se zlatou medailí na krku. Šikovná holka, všem vytřela zrak.
Evu pak čekal polední šlofíček, já jsem Kiru u sebe učila kreslit veselá zviřátka. Než jsem v létě odjížděla z Hamburku domů, naučila jsem jí kreslit myš. Pak k Vánocům ode mě holky dostaly nějaké obrázky se zviřátky a Kira si moc přála se ode mě naučit žirafu a slona. Zabraly jsme se do toho ale víc a na řadu přišla i ovce, kůň a už nevím, co ještě. Kira má teď spoustu předloh, může trénovat.
Odvedla jsem ji pak zase k rodičům, protože bylo potřeba vyřídit některé formality, odevzdat lyže a tak. Šla jsem si zaplavat. Eva se ale vzbudila brzo. Celá mokrá v županu jsem se na výzvu recepční běžela podívat, co se děje. V celku nic, prostě se jí už nechtělo spát. Tak jsme ji vzala ještě naposled na náš kopeček sáňkovat. Moc jí to ale tentokrát nebavilo, spíš se procházela po Skisammelplatze, sbírala kamínky (našla i dva pro tebe, Janísku), a chtěla se mermomocí podívat do toho obchůdku, co jsem o něm psala v jednom z prvních článků, kde se prodává sportovní oblečení, ale je možné si tu taky zaplatit a objednat lyžařský kurs. Celý týden Eva pozorovala lyžaře, jako chodí dovnitř a zase ven. Není divu, že se konečně rozhodla podívat se dovnitř sama. Nic moc. Předražené čepice, trikoty, pultík s letáčky, ale pozor, taky obří plyšová Mickeymouseova Minie! Eva u ní stála a sledovala ji hodně dlouho. A když už se blížila domluvená hodina návratu, musela jsem ji odtamtud odnést. Sama by od Minie nešla. Museli jsme se ale všichni připravit na večerní výlet za sýrovým fondue.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 5. dubna 2006 v 13:15 | Reagovat

Těším se na ty šuteráky :)

2 panev panev | Web | 11. dubna 2007 v 20:21 | Reagovat

óó jé ta čokoláda... :) proč jenom nejsem tvé příbuzná :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama