Gala za trest

3. dubna 2006 v 21:57 | Eba |  Střet s pěti hvězdičkami
Byla to poslední večeře v hotelové restauraci. Radši bych ale vzpomínala na jinou poslední večeři. Tohle bylo zas něco extra, gala večer, pro pány byla kravata povinností. A menu bylo až moc nóbl, příliš labužnické. Už když mi servírka podala jídelníček, zděsila jsem se, že máme dnes na výběr jen po jednom z předkrmů, polévek, hlavního chodu... A navíc - samá mořská potvora. Nejsem na ně zvyklá, neznám je a opravdu jsem neměla z čeho vybírat. Naopak Jürgen byl na vrcholu blaha. Pořád nám opakoval, jaká je to dnes delikátní nabídka. S křečovitým úsměvem jsem přikyvovala, pak jsem se musela nenápadně zeptat, jestli toho mořského vlka na syrovo jen marinovali a pak i nějak tepelně upravovali, nebo jestli skutečně syrovým zůstal. Jürgen byl přesvědčen o vlkově syrovosti. Nemám ponětí, co je mořský vlk (ve slovníku jsem jej taky nenašla, používám jen doslovný překlad Meerwolfa). Vytušil, že k syrovému masu mnoho důvěry nechovám. Vysvětllil mi podobným tónem, jakým mluví s Kirou, když dostane jeden ze svých záchvatů neoblomnosti, že se přece nenecháme odradit pouhým názvem pokrmu. Že bych měla zkusit všechno, co je mi ten večer dle jídelníčku nabízeno. Nikdo mě koneckonců nenutí to jíst, pokud mi nebude chutnat. No a to hovězí, jež je hlavní složkou hlavního chodu, to přece můžu dát jemu, Sarah nebo dětem a sníst jen brambory. Odporovat by nemělo smysl. Tak tedy všechno až na ten podivný citronový sorbet, slečno servírko. Mankote, jak tohle asi skončí...
Na syrovo marinovaný mořský vlk chutnal jako slaná žvýkačka. Hrášková polévka s humrem mi nepřipadala špatná, jen dokud jsem v ní toho humra neobjevila. Jakobových mušlí jsem se moc bála, nakonec to ale bylo snad to nejlepší. Tři plátečky onoho mušlího masa na hromádce italských těstovin s příjemnou omáčkou. Aspoň že tak. Jinak by mi po té dnešní večeři asi krapítek kručelo v břiše. A bylo na řadě hovězí. Jeden plátek putoval k Sarah, ta ho pokrájela pro děti na malé kousky. Druhý se v mžiku octl na Jürgenově talíři. Na oplátku jsem od něho dostala jeho brambor. Po tomto malém gala-škatulata-hejbejte přede mnou zůstaly ležet dva brambory plněné zvláštním pyré a tři druhy fazolek v hovězím sose. Snědla jsem všechno. Maminka mi vždycky říkávala, neošklíbej se nad žádný jídlem. Jez doma to, co máš, a v cizině, co ti dají. :) Kdybys jen věděla, mami!
Ale dezert, pánové, dezert, ten teda byl! Jeden kopeček vínové zmrzliny a jakýsi máslový dortíček, jen se na jazyku rozplýval. Dal mi na vlka téměř zapomenout. Téměř. Brr.
Uteklo to rychle. Příliš rychle. Jako všechno hezké. Zítra nás čeká poslední den, poslední noc. Pak se s Evičkou zas budu muset rozloučit. Ach jo. Kdyby se tak ty naše Severní Čechy daly přesunout o pár set kilometrů směrem na sever, blíž k Hamburku. Hned bych měla po starostech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 4. dubna 2006 v 15:54 | Reagovat

I když mám dnes smutný den, musela jsem se pousmát nad tou polívkou... byla dobrá do té chvíle, než jsem v ní našla toho humra... Tak jsi dnes asi první, komu se podařilo mě rozesmát. A nestačilo k tomu moc, jen humr :)

2 Eba Eba | 4. dubna 2006 v 18:29 | Reagovat

To jsem ráda, Janinko. Myslela jsem na tebe hlavně když jsem psala, jak mi maminka říkávala...Jasně, že neříkávala, je to z Dobytí severního pólu. Pustila jsem si to v neděli k mytí oken. Doleštila jsem poslední a začlo pršet. A mně to díky Varlovi a spol. vůbec nevadilo. :) Snad ti teď už bude jenom líp a líp a hlavně veseleji.

3 panev panev | Web | 9. dubna 2007 v 18:15 | Reagovat

tak to bych byla nahraná, mořské potvory fakt nemusím, už jen tak z principu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama