Dodatečně velikonočně

18. dubna 2006 v 21:43 | Eba |  Evoloviny
Chtěla bych se tu dodatečně zamyslet nad koledníky s pomlázkami. Bydlím na vesnici, tedy zdaleka ne tak anonymně, jako by tomu bylo třeba ve větším městě. Většinou se tu všichni navzájem známe alespoň od vidění. Ale moje rodina má dost uzavřený okruh ji navštěvujících přátel a co se vztahů v rámci naší obce týče, zůstává spíš u letmého pozdravu při náhodném potkání souseda se sousedem na ulici, nanejvýš u otázky "Jak se vede?".
Na Velikonoční pondělí ale, tradičně, zvoní u dveří náhle lidé, kteří se u nás jinak za celý rok neukážou. Chovají se přátelsky, jako by tu takhle stáli každý den, jsou veselí, protože opilí. A někteří z nich jsou vpuštěni, respektive vpustí se sami podporováni množstvím požitých frťanů, daleko za náš práh, kam by se jinak sotva dostali. Dožadují se dalších fernetů, ti odvážnější vodky, vajíčka nechtějí. Pár si jich vzpomene a chce na konec pomlázky přivázat barevnou stužku. A všichni, nejvíc ti úplně cizí, si snaží vybavit, kolik že ženských v tomhle domě bydlí, aby náhodou nepřišli o příležitost polaskat jejich zadky nejlépe opačným koncem pomlázky - rukojetí.
Nějak nenacházím smysl toho počínání. Přiznávám, že některé ty tváře jsem viděla ráda. Ty ale patřily převážně těm, jenž i jinak vídám poměrně často. V jiných se zračila dotěrnost, škodolibost. Zvlášť v těch, co nás zastihly ještě málem v pyžamu. Z dětiček jsem měla radost. Zpívaly koledu, nesměle pohupovaly pomlázkou hodně nízko a pentličkama nám jen lehounce šimraly kotníky. Pak nerozhodně zíraly do ošatky se sladkostmi nevěda, zda si vybrat čokoládové vajíčko, lízátko nebo snad raději malého zajíčka.
Přesto i pro to všechno mám Velikooce spojené stále více se škodolibostí, s nutným zlem. A s pocitem trapnosti při nastavování zadku neznámému koledníku. Ať jsou Němci jací jsou (i když já jsem narazila převážně na milé, s otevřeným hřejivým srdcem), Velikonoce u nich se mi líbily mnohem víc. V pondělí si přispí, společně decentně posnídají a pak podle možností v zahradě nebo v bytě hledají dětičky barevná vajíčka nakladená velikonočním zajíčkem. Zase se vrátí ke stolu, uzmou si každý jedno vajíčko, tlučou s nimi o sebe a vítěz, jehož vejce vydrželo všechny srážky, si jej musí rozklepnout o čelo. Takové byly moje svátky jara v roce minulém. S nostalgií na ně vzpomínám a tiše závidím. Popřít ale nemohu, že velikonoční beránek, mazanec a namísto křiklavých barevných vajec koupených v Karstadtu ta domácí, obarvená v cibulových šlupkách se vzorem jarní rostlinky, ty jsem tenkrát nedokázala nepostrádat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 19. dubna 2006 v 12:15 | Reagovat

Pravdu máš!

2 Jája Jája | 19. dubna 2006 v 17:06 | Reagovat

Hele ty Ebo jedna, víš, že si můžeš založit anketu s hlasováním? Já už jí mám, tak si můžeš zahlasovat :)

3 OCG OCG | 20. dubna 2006 v 20:28 | Reagovat

"s otevřeným hřejivým srdcem" :o) asi budu škodolibý a kousavý, ale tohle je srandovni... Kromě drobných zlepšení českého jazyka (tedy slohu) doporučuji návrat do Deutschland Deutschland ueber alles, vajíčka máznutá o hlavu jsou podstatně neškodnější než česká, byť dementní tradice, která hrozí jelity na zadku :o) Ale proti gustu žádný dišputát.

4 Eba Eba | 21. dubna 2006 v 10:10 | Reagovat

Kocourku, tim vejcem se musi do cela tuknout jen jeden z rodiny a myslim, ze to delaj dobrovolne, o hlavu se nic nemaze, jsou natvdo.

Jsi skodoliby a kousavy, ale uz jsem si na ty tvoje kousance zvykla. A za to, ze mi Nemci, ktere jsem mela moznost poznat bliz, proste sedli, za to fakt nemuzu a nebudu to popirat.

Navrat tam mi ale doporucujes zbytecne. I tam bych sedela jednim zadkem na dvou zidlich.

5 OCG OCG | 21. dubna 2006 v 22:28 | Reagovat

Kazdej ma nejaky tradice, sakra. Mne prijdou bizarni obe dve, a proto nebudu tu nemeckou povazovat za kultivovanejsi. Ty se o to, mam takovej pocit, snazis... Ale je mozne, ze jde o pouhe sentimentalni posmrknuti nad tim, "jak to tam bylo krasne." Pak je ale potreba se vymezit... A to jasne.

6 Eba Eba | 23. dubna 2006 v 18:11 | Reagovat

Je to sentimentální posmrknutí. A ta tradice mi nepřijde kultivovanější, spíš prostě klidnější, rodinnější.

Bylo tam krásně, ale taky jsem během pobytu zjistila, že žít trvale bych tam nemohla. Proto žádný vymezování nepřipadá v úvahu. Byla bych šťastná tady i tam, ale všude jen napůl. Proto se taky můj blog jmenuje tak, jak se jmenuje.

7 sigam sigam | Web | 25. října 2006 v 17:11 | Reagovat

pomlázky jsou v pohodě, ale tady na valašsku se mrskáme jalovci, bolí to jak sviňa a potom jsem celá osypaná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama