Děti jsou radost

17. dubna 2006 v 23:01 | Eba |  Muckoviny
A nejen ty lidské. Mucinky nám dělají radost, mají se k světu. Zrzavé holčičky jsem už pokřtila na Adélku a Amálku, jen je zatím hodně těžké rozeznat jednu od druhé. Adélka má jaksi tlamičku připomínající tu opičí, to budiž hlavní rozpoznávací indicií. K Mikšovi se hodí víc Cipísek. Má to jméno mít. Jen se mi nedaří vymyslet něco vhodného pro černobílého nezbedu. Prošla jsem i kalendář s kočičími jmény, jenž jsem doma náhodou našla. Nic. Tak uvidíme. Měli byste nápad?
Ta hra se jmény je ale čistě jen pro mě. Koťátka dostanou jistojistě s novými majiteli i nová jména. Nikdo se nebude ptát, jakže jsme jim říkali. Teď doma je mi ale zatím hloupé nazývat je "tím černým" nebo "tou zrzavou".
PRVNÍ DEN
tedy pátek, byl hodně umňoukaný. Nelinka se od dětí nemohla ani hnout. Na fotce jsou první dvě mucky bezprostředně po narození.
V DEN DRUHÝ
tedy v sobotu, už si Nelča mohla i odběhnout ven se trochu protáhnout. Koťata mají tendenci se u cecíků shlukovat "na střídačku", jak je vidět. Ten cit pro barvy musela zdědit po mně...
DEN TŘETÍ
Ze soboty na neděli jsme se i trochu vyspali. Mucky se utišily, naučily se spát pěkně v jednom chumlu. A pořád jen sají a spí.
DEN ČTVRTÝ
Velikonoční pondělí. Berušky rostou, kvíkají, když je starostlivá máma čistí a olizuje, perou se o cecíky. Nechápu proč je u nich taková tlačenice. Kočka má mléka dost a cecíky by teoreticky mělo pro sebe každé kotě dva. Co asi vidí na tom jednom jediném, prostředním? Je snad něčím lepší? Jakýsi V.I.P.-cecík?
Kočka přistupuje ke svým dětem stále flegmatičtěji. Občas nějakého neposedu zalehne a my člověci musíme zachraňovat. Vlastně mi nepřipadá nijak špatné být kočičí mámou. Při kojení spí, při spaní spí. Má dost času pro sebe, protože koťata vydrží spát dlouho. Je krmena tou nejlepší stravou, hýčkána. Už dlouho předlouho vím, že kdyby na to rozhodování jednou přišlo, budu chtít být v příštím životě svou kočkou. Jednoznačně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eba Eba | Web | 18. dubna 2006 v 8:16 | Reagovat

Úplně jsem zapomněla na tu nejlepší věc. Na poslední chvíli jsme našli zájemce i pro poslední kotě, takže se v pátek nemuselo nic topit nebo vraždit. Proto i nadále píšu o čtyřech muckách. A je mi lehko, krásně, jarně…

2 OCG OCG | 21. dubna 2006 v 22:44 | Reagovat

To musel byt skvelej zazitek. Ja ted nedavno videl pitbulku jak koji mikropitbulika a cumel sem na to jak na Cannondale Prophet v darkovem baleni. To maly se pri tom zuzlani kiklalo! :)

3 Eba Eba | 23. dubna 2006 v 18:07 | Reagovat

Jasně, že to byl zážizek. A je to zážitek i každej další den. Dřív jsem tohle měla doma třikrát do roka. Svýho času rodila naše stará kočka jako na běžícím pásu. Byla jsem skoro u všech jejich porodů a pokaždý sledovala, jak ty mucky vyrůstaj. Poslední kotě ale měla asi před čtyřmi lety, takže jsem to teď vnímala skoro jako poprvé. Navíc jsme ještě nikdy neměli čtyři malý najednou. Hlavinky se jim při kojení taky klepou, jak jsou ještě slabý. A nádherně nemotorný. A já kvůli nim nic nestihnu, protože jamile se chystám něco dělat, uvidim ty roztomilý prcky, posadím se k nim a všechna práce ať jde k čertu. Jen budu muset pomalu začít se zabezpečováním domu. Nebudem to mít lehký, až ti čtyři upíři začnout vylajzat z koše a všechno kousat. Možná pak spolu o tom natočíme horor, když jsme ztratili Kubu i Fina na náš původní scénář ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama