Přípravy

21. března 2006 v 21:57 | Eba |  Střet s pěti hvězdičkami
Snažila jsem se myslet na všechno. Připravovala jsem si týdny předem seznam se všemi nesmysly, které mě napadly, které bych mohla potřebovat nebo budu potřebovat na sto procent. Dala jsem na rady všech, co radit chtěli. Hlavně žádnou hektiku při balení, jak je to u mě jindy normální. Běhat večer před odjezdem po domě jako šílená, hypnotizovat šatník a veškerou kosmetiku v koupelně, přemýšlet, co přes den všecko použiju. Takhle jsem to už nechtěla. A kupodivu to tentokrát vyšlo! Stačila mi dvě menší zavazadla a vezla jsem v nich, jak jsem se přesvědčila, opravdu všechno potřebné. A pokud jsem přece jen něco vynechala, pak na to za mě mysleli v hotelu, nebo se to ukázalo jako zbytečné.
Nejezdím na hory pravidelně, tentokrát po nějakých šesti sedmi letech, navíc tohle neměly být hory jako hory, účel nebyly lyže ale Eva (ne já, nýbrž malá, dvouletá, skvělá, milovaná), a bylo tedy třeba se vybavit na mnoho nepředvídatelných situací. Horské sluníčko, hotelový bazén, vize sáňkování a zasněžených procházek, galavečery, fitnesscentrum, sauna a mnoho dalšího. A jak už jsem se zmínila, nic z toho si nedopřávám pravidelně, ba naopak nebo vůbec, musela jsem se řádně vybavit především v obchodech, dosavadní majetek nestačil. Dokopala jsem se tak ke koupím, k nimž bych se nebýt dovolené odhodlávala ještě měsíce, možná roky. I kontaktní čočky jsem si znovu obstarala, i když jsem jejich nošení vzdala před asi dvěma roky. Jak jsem si sebe představila v bazénu s tou malou mrškou, došlo mi, že když už tam na ni budu dávat pozor, měla bych na ní vidět. Ne abych pak snad hlídala úplně jiné děcko.
Chystala jsem se i k dětské psycholožce. Bála jsem se, jak na mě bude Eva po půl roce reagovat, nevěděla jsem, jak bych se já sama měla chovat, abych něco nepokazila. Ale nechala jsem to být. Neměla jsem čas někoho sehnat a objednat se. I z té zlaté stránky jsem to vzala, přesto jsem v okolí nikoho vhodného nenašla. Nezbylo než si začít věřit. Když jsem jí tenkrát zvládla jako batole, aniž bych měla ponětí o péči o miminka, musím to zvládnout i teď. Spolehla jsem se na svou intuici a i to bylo správně, ale o tom až později.
Strach jsem dostala, když jsem si přečetla mail od Sarah, asi týden před odjezdem. Psala, mimo toho, že se všichni moc těší, a několika organizačních poznámek, že by ode mě bylo cituji super, kdybych po návratu z dovolené v Hamburku zůstala. Aby Eva ode mě neměla další odloučení a že ona by potřebovala takového skvělého babysittera, jako jsem já. Asi vám to tak nevyzní, ale s Nati, která je díky mým vyprávěním v obraze, jsme se shodly. Vypadalo to, jako bych snad z vděčnosti za tu krásnou drahou dovolenou se měla cítit povinna se vrátit a zůstat. Jak a kde, to se už ale vyčíst nedalo. Malinko jsem se těšit přestala - z obavy před týdnem plným jen přemlouvání a vyčítání. Ale odradit jsem se nenechala. Už kvůli dětem. Kdybych pozvání nepřijala, vymazala bych se tak dobrovolně z jejich paměti. A to bych byla sama proti sobě. No a 10. března to mělo začít. A taky začalo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 22. března 2006 v 10:21 | Reagovat

Teď nemám moc času, ale večer napíšu. Je to hezké - zelené :)

2 Jája Jája | 22. března 2006 v 17:28 | Reagovat

Tak mám čas...Ebi, s tím balením to jsem ráda, že to bereš tak sportovně. Já jsem zvyklá na Otíka, ten když jede na víkend, tak si bere 5 triček a troje kalhoty + dvoje kraťasy!

A těším se, jak to bylo dál s Evou a Evou, abych si mohla říct: "tak takové to tedy bylo" (Němý Bobeš)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama