Bazén a fópá u večeře

23. března 2006 v 12:57 | Eba |  Střet s pěti hvězdičkami
Sarah, Jürgen a děti se pro mě stavili. Rádi by zjistili co a jak, skipasy, Kiřin lyžařský kurs, kdy co začíná, kde co najdou, a požádali mě, jestli bych Evu na chvíli nepohlídala. Tak jsme se šly podívat na hotelovou školku. Dvě místnosti, jedna větší plná hraček, stolečků a židliček, jako v domečku tří medvědů, druhá menší, vyplňoval ji jen bazén s barevnými balónky. Byly tu děti, větší i menší, kluci i holky. Eva hned nasedla na houpacího koně a houpala se a houpala. Posadila jsem se na jednu z těch pidižidliček a začla se bavit s jednou čtyřletou blonďatou ďáblicí. Vlastně oslovila ona mě, ptala se, kdo jsem, kdo je Eva, jak se jmenujem. Neustále si Evu pletla s klukem. Řekla mi, že mám špinavé zuby a že její "Kindermädchen" je mnohem lepší než já. Ale jinak byla celkem fajn. Kreslila si, já jsem čmárala nějakého koníka a ďáblice mě obdivovala, že prý takhle koně ještě nezvládne. Mezi řečí jsem mluvila na Evu, ptala se jí na všechno možné. Odpovědi jsem nečekala. Moc ukecaná zatím není. Mama, Papa, nein a gaga (jako že hele, vole, pták) patří zatím do jejího slovníku. Tehdy se plně koncentrovala na to houpání. Pak už se jí asi moc houpala hlava, sedla si k nám a kreslila taky.
To už nás ale přišel vyzvednout zbytek famílie. Bylo na čase vyzkoušet bazén. Jen na chvilku. Šli jsme já, Jürgen a Kira. Eva zůstala se Sarah. V hotelu to měli vychytané do posledního detailu. V pokoji jsem měla župan a froté trepky, takhle oblečená, pod županem plavky, jsem musela jen doťapkat k určenému výtahu a sjet do suterénu k bazénu. Nebylo potřeba se před někým svlékat ve společné převlékárně, jako to bývá ve většině plaveckých bazénů. Architektonické rozvržení i doplňky byly nádherné, okna obrovská, s výhledem jak jinak než na hory. Pískované destičky z nazelenalého železitého skla přišroubované na zdi informovaly o velness-tajemstvích místnůstek kolem. Venku po stromech skákaly veverky, perličkové vany bublaly, uměý vodopád hučel.
Dlouho jsme se nezdrželi. Jen jsme si trochu zaplavali, zablbli a pak už byl čas na VEČEŘI. Sešli jsme se před jejich pokojem. Spontánně jsem si oblékla zase džíny, pohorky a pruhovaný svetr. Nečekala jsem, co jsem čekat měla. Jürgen otevřel dveře pokoje v obleku a kravatě, Sarah mela na sobě elegantní halenku a i děti ohákla jaksi slavnostně. Dokonce Kiřina Baby Born měla večerní šaty. Zatla jsem zuby a čekala, co bude.
A bylo "fópá", protože podobně společensky až galantně byli oblečeni úplně všichni hosté, jen ty pruhy na mém svetru zářily ve světle svíček. U stolu se nás hned ujal příjemný číšník měřící skoro dva metry. Až jsem chvílemi měla strach, že se zlomí, jak se tak nakláněl přes celý stůl, aby odnesl naše nádobí. Menu bylo věru luxusní. Jen jsem jaksi ještě potřebovala čas, abych si zvykla na pětihvězdičkový hotel, jeho vnitřní život a pravidla. Předkrm, polévka, hlavní jídlo, maličkost ze sýrového byfé a ještě dezert, to bylo pro mě moc najednou. Z jídelníčku jsem zvolila sotva polovinu, přemýšlela, na co si tak asi já, vybíravý otesánek, z těch delikates troufnu. Z hlavních jídel to byly pestoraviolli s rajčatovou omáčkou. Dobá volba. A celý ten večer jsem se modlila, aby už skončil, krčila se u stolu a shovávala co nejdál pod ubrus ty svoje pohorky, ale stejně si toho určitě všichni všimli a museli mě mít za póvl. Bála jsem se, že se za mě mí spolustolovníci budou stydět. Přinejmenším se tak ale aspoň netvářili a ten svetr mi dokonce pochválili. Tak jsem dělala, že je to jako úplně normální, a snažila se vybavit si všechny zásady společenského chování z pořadu etiketa i jiných. Jürgen, tvor zvídavý a neskutečně vzdělaný a sečtělý, se tenhle i všechny další večery vyptával na všecko možné o Čechách, ponejvýš ovšem o politice. A na to mě neužije. Do toho já se nepletu. Ale v těch rozhovorech jsem se zapletla pěkně, při vší snaze ze sebe neudělat blbce.
A pak už byl konec. Vyjeli jsme do našeho čtvrtého patra, Sarah mě objala a přimačkla, Jürgen rozdrtil ruku, děkovali mi, i když děkovat bych měla já. Gute Nacht, schlaft gut. Zamíříla jsem do svého pokoje. A lekla jsem se. Určitě jsem zhasla, než jsem odcházela. A teď se svítilo! Opatrně jsem vešla, rozhlédla se a pochopila. Další ze specifik Kulmu. Luxus tu spočívá také v tom, že vám večer pokojská rozestele, na zem k postelím a do koupelny rozloží malé koberečky, rohy konce toaletního papíru složí směrem ke středové ose, takže tvoří úhlednou špičku. A nechá svítit lampičky na nočních stolcích. Aspoň mě někdo mohl varovat.
Šla jsem si lehnout brzo. Poslední dva dny jsem toho moc nenaspala. A cesta byla náročná, kufry proklatě těžké. Ráno si můžeme všichni přispat. Bude neděle. V Čechách by se každý, neděle neneděle, chystal hned na sjezdovku. To mají mí společníci sice v plánu také, ale ještě ne natvrdo. Sarah a Kira chtějí zkusit snowboard. Jürgenovou úlohou bude fotit. A Evu a Evu čeká první opravdu společný den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 23. března 2006 v 16:26 | Reagovat

Evi, to jsem ti chtěla už dlouho říct, že máš "špinavý zuby" :))) To mě teda opravdu pobavilo! A jinak jsem při čtení záviděla a taky jsem se vžila do tebe v tom svetru. Ale musela´s bejt roztomilá! Taky jsi mě inspirovala s tím toaleťákem, to zkusím, až se nastěhuju k Otíkovi :) asi si bude myslet, že mi šiblo :) ...jen se pak tou špičkou netrefit do... Tak hele, tos jí měla troufnout a příště až by ti tam zase přišla montovat ty špičky, mohlas jí tam poskládat lodičku a nebo parník!

A jak to bylo dál s Evou a Evou? To se dočtu asi až zejtra, co?!

2 Eba Eba | 23. března 2006 v 17:00 | Reagovat

Janísku, hodila jsem sem dnes dva óóóbrdlouhý články, to ti nestačí? Jenom doufám, žes četla i ten předchozí o letu a příjezdu. Do zítra se mi snad povede sesmolit pokračování. A přes víkend to hodlám rozjet. Tak se těš. Chystám se i na vyprávěnku o naší kočce, ještě než vyprdne ty svoje malý mucky. Ono totiž nezůstalo jen u mrouskání…

Tak ještě hodně zábavy při čtení!

3 panev panev | Web | 9. dubna 2007 v 17:37 | Reagovat

hehe, tak to musel být docela luxus :) Co jsem byla v hotelu, tak měl maximálně hvězdičky 3 a tam jsme si jídlo museli skoro vyprošovat :D

4 Eba Eba | 9. dubna 2007 v 22:24 | Reagovat

No jo, pánvičko, taky se docela obávám, že takový luxus hodně dlouho nezažiju. Za cizí peníze ani za vlastní. I proto jsem ráda, že jsem si to takhle zdokumentovala. :)

5 panev panev | Web | 11. dubna 2007 v 19:57 | Reagovat

To sis každej večer čmárala do deníčku, co si zažila? Nebo máš sloní paměť? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama